27 bajek Vincence Zahradníka, přesně tolik, kolik bylo mlýnů na Lučním potoce. Ponechali jsme jazyk 19. století a bajky převyprávěli do moderního jazyka. Tím jsme ponechali čtenáři možnost, aby mohl porovnat jakou cestu čeština urazila za 200 let.
Cena: 129 KčJeden potok od místa, kdež tekl, za čtvrt hodinky se s Labem mohl spojiti. Nicméně kopce obcházel a pahorky a tekl přes dvě dlouhé míle, prv než se vylil do Labe.
Dí jemu bělice: „Tys blázen, blázen horutný, že moha se rychle s Labem spojiti, dlouhými se vlečeš dolinami.“
Odpověděl šlechetný potok: „Na své delší cestě do Labe, pět hle, ženu mlejnů, obvlažuji luka, zahrady, a celou krajinu lidem činím rozkošnější. Zda-li proto jmín mám býti za blázna?“
Lidé často nejušlechtilejší jednání počítají za bláznovství.
Jeden potok mohl od pramene za čtvrt hodiny dotéci do Labe. On ale obcházel kopce a vlnil se mezi lukami. Tekl dlouhé míle, než se vlil do Labe.
Povídá mu bělice: „Jsi blázen a hlupák! Vlečeš se dolinami a přes luka, přitom bys mohl být v Labi hned.“
Šlechetný potok jí odpověděl: „Na své delší cestě do Labe poháním pět mlýnů. Zavlažuji luka a zahrady. Celou krajinu dělám lidem svěží a krásnější. A proto bych měl být za blázna?“
Poučení: Lidé často nejušlechtilejší jednání označují jako bláznovství
Chodec umdlený cestou, vida z daleka rozkladitý, listnatý strom, ubíral se k němu, řka sám u sebe: „Ovoce nevidím na stromě tomto, ale pod hustým listím jeho v chladném pochládečku libě odpočinu.
Přijda k stromu, mimo naději pod listím jeho hojně nalezl chutného ovoce. Hladov jsa velmi z toho byl radostne, řka: „Proč pak, milý strome, pod listím kryješ bohatsví svoje?
Jáť jsem se nenadál, že z tebe co okusím.“
„Že ovoce svého nemám na odivu,“ odpověděl strom, „ to tobě způsobilo tím větší radost.“
„A tobě tím větší čest,“ doložil člověk , „já tebe tím více miluji a vždy na tě s potěšením budu vzpomínati.“
Čím méně se člověk honosí ctnostmi svými, tím více jiným činí radosti, sobě pak tím více získá cti a lásky.
Pocestný znavený cestou spatřil v dálce rozložitý strom. Řekl si: „Ovoce nevidím, ale alespoň si pod hustým listím na chvíli lehnu do chládku a odpočinu si.“
Když přišel blíž, našel pod listím výborné ovoce. Radoval se, protože mu vyhládlo.
„Proč, milý strome, skrýváš svoje bohatství? Nečekal jsem, že mě tak dobře nasytíš.“
Strom odpověděl: „Nestavím svoje ovoce na odiv, a ty pak máš tím větší radost.“
Pocestný to uznal: „Nechlubíš se ovocem, a slouží ti to ke cti. Oblíbil jsem si tě. Budu na tebe vzpomínat s velkým potěšením.“
Poučení: Čím méně se člověk honosí svými ctnostmi, tím větší radost působí. Tím víc cti a lásky pak získává.
